Včas seté porosty ozimů, po vlhkém a teplém podzimu, do zimy výrazně narostly. Zejména ozimým řepkám narostl na mnoha polích velký počet mohutných listů (15 i více). Porosty pšenice vstupovaly do zimy na počátku odnožování nebo ve fázi plného odnožení. Na většině území ČR teplotně normální prosinec a leden s postupným poklesem teplot umožnily u přezimujících porostů dostatečné otužení rostlin vůči mrazu. Mírné mrazy, které zastavily růst a další vývoj ozimů, se vyskytly do konce ledna dvakrát, čímž na rozdíl od loňské zimy zbrzdily předčasný vývoj rostlin. Únor byl v první dekádě teplotně normální, i když s ranními mrazy kolem -10 °C, a poměrně suchý. Ve druhé dekádě února došlo k silnému poklesu teplot pod bod mrazu a mrazivé období pokračovalo i po částečném napadnutí sněhu. V oblastech s přezimujícími ozimy přízemní teploty klesaly na mnoha místech k -15 °C (extrémně i pod -20 °C, např. -21,6 °C v Doksanech dne 18. 2. 2025). Vyskytovaly se i oblasti s minimem sněhové pokrývky nebo bez ní (např. východně od Plzně, kolem Českých Budějovic, v nížinných oblastech východních Čech, na Ostravsku a Prostějovsku). Tam, kde byla souvislá vrstva sněhu nebo jen cca 4 cm sněhu byly porosty dobře chráněny. Sněhová vrstva se postupně snižovala odpařením nebo roztáním sněhu v důsledku odpoledních maxim okolo 0 °C. Pro toto mrazivé období byl charakteristický hluboký pokles teplot v nočních a ranních hodinách a zvýšení teplot až k 0 °C v odpoledních hodinách. V důsledku těchto výkyvů teplot k velkému promrznutí půdy nedošlo.
Silně narostlé řepky a dobře odnožené obilniny tedy byly buď chráněny sněhem (třeba jen nízkou nebo nerovnoměrnou vrstvou), anebo pokud promrzla vrchní vrstva ornice, došlo k jejímu zdvihu, což porosty ozimů resp. jejich citlivější vrcholy chránilo před mrazem. U porostů ozimých obilnin na počátku odnožování je odolnost rostlin vůči mrazu závislá na druhu a odrůdě. Nejvíce citlivé jsou v této fázi ječmeny, na rozdíl od pšenic, které jsou schopny se otužit i v neodnoženém stavu. Starší listy řepek mohou poškodit mrazy kolem -12 °C, mladší listy mají odolnost kolem -15 °C a nejmladší listy jsou schopny přežít i teploty pod -18 °C. Podobné je to u pšenic, více citlivé jsou ječmeny.
Samostatnou skupinou jsou podzimní výsevy jařin, zejména ječmenů. Tam v případě dobrého nárůstu biomasy jsou podle našich měření jejich hlavní vrcholy již v pokročilém vývojovém stavu a mohly vymrznout. Nahradí je pak vedlejší vrcholy, které jsou v méně pokročilém vývoji. U neodnožených nebo slabě odnožených jarních ječmenů je situace z hlediska vymrznutí dost riskantní a je třeba sledovat jejich stav ihned po oteplení. Prohlédnout porosty a případně stanovit rozsah poškození rostlin mrazem bude vzhledem k mrazivému období v únoru potřeba u většiny porostů.
Ilja Tom Prášil, Pavel Vítámvás, Jana Musilová, Miroslav Klíma
výzkumný tým Biologie stresu a biotechnologie ve šlechtění
Foto: Pole s pšenicí při ranním mrazu, řepka pod nepravidelnou sněhovou pokrývkou
